Područí babylonské

Divné to věci dnes dějou se v údolí... zpívá se ve známé písničce.
    Jaké divné věci? - Třeba to, že se stane něco, co už jsme vůbec nečekali, v co už jsme ani nedoufali. Když si nevíme rady a prosíme o pomoc, když nám nikdo z lidí pomoct neumí nebo nemůže, když prosíme Pána Boha. A pak najednou vstala z mrtvých naše naděje a přišla pomoc.
    Divná věc - říkáme si. Je to možné, že se stala taková věc? Takový zázrak? To mě Pán Bůh vyslyšel a pomohl...?
    Prorok Ezechiel kdysi dávno takhle už ani nedoufal. S jeho lidem to vypadalo hodně bledě. Byli vyhnanci v Babylonské říši daleko od svých bývalých domovů. Přišli o všechno. Vládli jim cizinci - říká se tomu područí. Jako že jste pod něčí rukou a můžete dělat jen to, co vám ta cizí ruka dovolí. A nakonec přišli ještě o naději, že se tohle někdy vůbec může změnit k lepšímu. A tehdy Pán Bůh Ezechielovi ukázal zvláštní scénu. Jakýsi obraz, kterým mu chtěl něco sdělit. Podobenství.

- Podívej se, Ezechieli, na tuhle pláň...
- No, Bože, je plná lidských kostí, kdysi tu musela proběhnout strašlivá bitva a padlé vojáky ani nepohřbili.
- Tak - řekl Bůh v tom Ezechielově vidění - myslíš, že můžou tyhle kosti ožít?
- No, to je otázka, Hospodine... ačkoli, když se ptáš ty: Inu, kdo ví..? Vlastně: Ty to víš, Hospodine. Jo, měl jsem na jazyku, že je to nesmysl, aby kosti ožily - jenže kolikrát se i hodně divné věci stanou. Hodně nečekané věci se stanou. Hmm... co když se hodně nečekané věci můžou stát i s tvým lidem v Babyloně...? No, Hospodine - ty to víš...
Budu rád, když nám všechny ty divné věci ukážeš a my se z nich budeme moct radovat.

Přijeďte se radovat i vy z divných věcí, které Pán Bůh dělá - na letošním táboře si je budeme připomínat.