Můj milý deníčku... aneb Hanka se svěřuje se svými zážitky z tábora

Letos svěřovala Hanka svoje táborové zážitky deníčku. Hančin pohled na táborové dění nabízíme tady: 

25.7. neděle
První den začal pěkným kytarovým budíčkem se zpěvem a postupným pochodem kolem všech chatek. Po vydatné snídani a vyvěšení naší táborové vlajky vlajkovou četou jsme byli plně posilněni na vnímání nedělních bohoslužeb, vedených hlavním vedoucím tábora - Jaroslavem Coufalem. Připravena v 11 hodin se každá družinka odešla přiučit novým dovednostem. Družinka Médů např. pečlivě trénovala lukostřelbu. Všichni byli velice šikovní a zruční. Ti, co čekali až přijdou na řadu, zatím hledali škeble
v nedalekém potůčku.
    Po obědě ti unavení měli možnost odpočinku – zatímco aktivisté se zapojili do sportovních her. 
    Mezi 14. a 16. hod. probíhala Velká táborová hra (VTH). V dnešní části si děti vyzkoušely své síly a schopnosti skládáním mapy Perské říše v podobě puzzle, přičemž měly možnost nápovědy u mapky vzdálené asi 200m od místa plnění. Druhá zkouška spočívala v nasbírání malých barevných a podle barev bodově ohodnocených špejliček (po hostině krále Achašvera zbyly ze špízů jen tyto špejličky...). Jeden z počtářů měl za úkol hlídat, aby se body nasbíraných špejliček rovnaly číslu 127. Ani o jeden více, ani
o jeden méně. Dnešním posledním úkolem VTH bylo nabírání „vína“ (šťávy) ze zavěšených sáčků na některých stromech v okolí, do cíleného kbelíku. Jako nástroj měly děti k dispozici každý jeden malý kelímek. Soutěžilo se samozřejmě v rámci družinek a trocha ztížení v přenášení vody byla v tom, že mezi stromy pobíhali sporťáci, kteří se snažili děti chytit. Poté se svého úlovku museli vzdát. Výsledek byl napínavý, velmi těsný.
    Ještě před večeří jsme se dosti nasmáli u zábavné hry zvané šátkovaná. Úkolem bylo ukořistit všechny šátky druhému družstvu a zároveň si chránit ty své. Po vynikající večeři následoval bohatý večerní program ve srubu zvaném Pellarka. Děti si tentokráte vyzkoušely své znalosti z nejrůznějších oblastí života, zručnost v akčních hrách
i logické uvažování v zajímavých hádankách.
    Nakonec byla na řadě píseň z našeho originálního táborového zpěvníčku
a večerníček z knihy Zdeňka Svěráka Radovanovy radovánky. Po úspěšném uložení dětí se parta vedoucích znovu sešla na poradě o tom, jak bude probíhat další den.
To byla neděle, den druhý (první den byl spíše organizační, ubytovací atd..).

26.7. pondělí

Následující den tradičně začal kytarovým budíčkem, snídaní, nástupem a další částí
z příběhu o královně Ester. Tentokrát z toho byla dětem asi největším přínosem debata o tom, co je to svědomí, kdy se v nás probouzí a jak vlastně funguje.

    V dopolední činnosti – tzv. táborníčkách byly děti opět seskupeny podle svých družinek. Dnes se naučily poznávat správně bylinky. Dozvěděly se k čemu slouží, jak vypadají i jak voní, a tak si prozkoušely funkci všech svých smyslů.

    Při dopoledním plnění perských dovedností si každý mohl vybrat ze sáhodlouhého seznamu. Já jako družinková vedoucí Médů jsem konkrétně řečeno byla u stanoviště táborového ohniště, kde měly děti za úkol rozdělat oheň a druhým úkolem bylo přepálit jím provázek. Těmito a dalšími z perských dovedností úspěšní jedinci získali malou samolepku (pečítku) do táborového deníčku. Při večerním nástupu pak ti nejpilnější dostali pečeť na svou čelenku na šátku barvy své družinky.

    O poledním klidu byla možnost sportovních her nebo odpočinku před jistě náročným VTH. Družinka Médů se se mnou jako s jejich vedoucí vydala na lov škeblí.

    A teď dnešní VTH. Prvním úkolem bylo rozdělit se na 3 menší skupinky – každý
v družince. Byli to hádankáři, kteří luštili hádanky a pověděli správnou odpověď dalším poslům, kteří běželi povědět hledačům, co za obrázek mají nalézt. A pak to šlo zase obráceně – od hledačů až k hádankářům. Na závěr se z vyluštěných hádanek a ze získaných obrázků složila kvarteta. Šlo o počet. V každém obrázku byl další obrázek, který byl zpravidla obodován. Druhým dnešním zadáním bylo postavení hradu pro královnu z přírodních materiálů – dřevo, šišky, mech… Každý si promyslel, jak bude jejich hrad vypadat, ale nakonec všichni úkol splnili moc pěkně a pro porotu bylo dost těžké vybrat pomocí bodového ohodnocení nakonec jen jednoho vítěze…

Bylo pondělí, den třetí.

27.7. úterý

Počátek dne byl stejný jako každý jiný den. V dnešním vyprávění o královně Ester si děti ujasnily, kdy je člověk žalobníček – tzv. práskač - a kdy je naopak potřebné zjištěný fakt co nejrychleji oznámit, protože někomu třeba hrozí nebezpečí nebo mu chce někdo ublížit.

    Dopoledne jsme oželeli plnění a vydali jsme se na celkem dlouhou a náročnou cestu 
- celodenní výlet. Vyrazili jsme dopoledne a vrátili jsme se až těsně před večeří. Vybaveni všemi potřebnými předměty včetně dobré svačinky a pití jsme kráčeli voňavými lesy a zároveň si krátili čas „kolíčkovanou“.

    Krátce na to však začalo opět velké drama při VTH. První zadaný úkol prověřoval všímavost, ale zároveň krátkodobou i dlouhodobou paměť. Na stromech podél cesty byly zavěšené různé předměty, které do lesa nepatří - a ty si měly děti zapamatovat. Na cílovém místě se po zopakování všeho potřebného a zapamatovaného každý jednotlivec v rámci družinky vydal za sporťákem, kterému řekl, co viděl. Všichni měli co dělat, protože aby si družinky nemohly tzv. nahrávat a pomáhat, tak chodily v určitých rozestupech. 
    Druhou jejich částí a úkolem VTH úterního odpoledne bylo na základě zjištěných indicií z vyluštěných zašifrovaných obálek, zjistit, kdo z tábora mohou být spiklenci proti králi Achašverovi. Ještě před táborem družinky daly hlavy dohromady a nakonec všichni odhalili dvě námi určené správné osoby. Byl to Milda s Tomanem.

    Po cestě jsme se také museli potýkat s rejem otravných komárů. To byla vážně legrace. Když jsme je odháněli, vypadali jsme jako bychom se právě zbláznili. Vynalézavé děti si také ve své volné chvilce vyrobily celkem vysoký borůvkový špíz. Potřebovaly k tomu jen stéblo trávy a vlastnoručně nasbírané borůvky.

    A na pořad dnešního večera se dnes dostaly deskové společenské hry v královském Šúšanu.

To bylo úterý, den čtvrtý.

28.7. středa

V dopoledním plnění jsem dnes pomohla dětem získat samolepku do deníčku položenými otázkami týkající se zdravovědy – neboli 1. pomoc v krizových situacích, které se mohou stát komukoliv v běžném životě.

    V táborníčku dnes např. družinka Médů s červenými šátky získala základní vědomosti o způsobech výroby misky či hrníčku z keramické hlíny. Každý měl svůj výtvor jedinečný, originální. O zaslouženou pečeť keramiky za pěkné dílko se postarala Julča.

    Ve VTH děti nejdříve doběhly svázaní vedle sebe (jednou rukou, jednou nohou) do nedaleko vzdáleného volejbalového hřiště pro obálku. Po návratu celé družinky zpět do tábora do předem určeného domečku ve čtvercovém poli na hřišti, všichni společně obálku otevřeli. Byly v ní informace, jaké úkoly mají děti splnit. Měly na to stanovený čas - přesně hodinu. Bylo to např. sehnat podpis lékaře, vajíčko, botu, kolíček, atd. Na seznamu bylo asi 40 úkolů. Nejdůležitějším v pravidlech - a zdálo se i nejobtížnějším pro všechny - bylo držet se v družinkách pospolu a plnit vždy 1 úkol dohromady. Další částí dnešní VTH byla chůze po kládě přes potůček se zavázanýma očima, přičemž
v družince se museli spolehnout na svého jednoho člena, který byl úplně vepředu
- vidoucí, a staral se o jejich bezpečí.

    Posilněny svačinkou byly děti nedočkavé k plnění perských dovedností a pomalu se připravovaly na slavnostní večer.

    Večerní program: Rozděleni ve třech skupinkách - měly každá tři úkoly. Divadelní představení, humorná scénka a zpěv s mikrofonem. Děti si s těmito úkoly poradily porůznu.

    Všechny tři skupinky nás však velmi překvapily svým bohatým a velkolepým večerním vystoupením. Žasli jsme nad jejich dětskou fantazií. Porota (a moderátor večera) dodaly vystoupením ten správný šmrnc. Bylo rozdáno mnoho cen. A členové poroty nakonec museli vybrat jednoho vítěze, který dostal hlavní cenu. Tu si ve skupině děti spravedlivě rozdělily.

    Tento slavnostní krásný večer jsme si to všichni, myslím, náramně užívali - byla to opravdu jedinečná zábava.

Tak to byla středa, den pátý.

29.7. čtvrtek

Dopoledne probíhalo organizačně podobně jako každý jiný den.

    Dnes měly děti poslední možnost přiučit se novému v táborníčku. Bylo to totiž táborníčko čtvrté. Činností bylo tkaní malinkých koberečků. Většině šla práce pěkně od ruky a stala se jim zábavou, ke které se rádi vraceli i v poledním klidu.

    V předposledním plnění děti pobíhaly sem a tam, jen aby získaly co nejvíce posledních pečetí na svou čelenku. Dnes jsem sledovala např. skákání v pytli na čas, tandemové potápění v rybníce, chůzi na chůdách či dovednosti s mincemi.

    V dnešním dopoledním příběhu královny Ester měly vnímavé děti možnost dozvědět se něco málo o vděčnosti – co to je, jak ji projevovat a kdo si ji zaslouží.

    Po poledním klidu, když už všichni absolvovali druhou kontrolu případných klíšťat
a všichni byli odpočatí, jsme sledovali další ze scének pro připomenutí dopoledního příběhu o královně Ester.

    Ve VTH jsme měli navštívit celkem čtyři předem daná stanoviště. Byl to lov, kde se zkoušela schopnost střílet z luku i praku a dovednost s „granátem“. Na druhém stanovišti bylo úkolem přenést symbolicky „Hamana“ (gymnastický míč s obličejíčkem) po vyhrazené klikaté cestě s tím, aby Haman utrpěl co nejméně úrazů. Tento úkol se plnil ve čtveřici, přičemž se všichni vystřídali. Třetím úkolem byla orientace v lese za pomoci barevných fáborků společně s běžeckým výkonem. Ostatní zatím přemýšleli nad občas ne zrovna lehkými otázkami vědomostního kvízu, který se týkal příběhu, jenž se probíral během celého našeho tábora. A posledním, čtvrtým stanovištěm
- zvaným „Cestou necestou“, byla synchronizace, rychlost a taktika při přejití do cíle
a zpět po papírových chůdách přidržovaných rukama na obou nohách. Druhá část VTH byla zkouškou vytrvalosti a síly při vzájemném přetahování se o dlouhý provaz.

    A večerní program? Ten byl dnes věnován naší vzácné návštěvě - komoří královny Ester - paní Dr. Janah Jebavé. Děti si vyzkoušely tvoření šátečků (Hamanových uší)
z židovské kuchyně.

    Po dnešním večerním programu následovala ještě noční hra a stezka odvahy. Hra spočívala v tom, že jsme na čas doběhly za lampionkem, který pak jednotlivé vedoucí nesly, aby viděly na cestu, zatímco děti šly v dostatečné tmě tak, aby to pro ně bylo trošku dobrodružné.

    Větší dobrodružství si ale zažily po složení dvou slov (lidských vlastností)
z písmenek, které posbíraly u lampionku…Tady dostaly do deníčku malé strašidýlko. Po cestě dlážděné svíčkami děti došly k provázku zavěšeném na různých stromech a aby cesta nebyla tak jednoduchá, byla celkem dost klikatá. Došly až ke královně, od které uslyšely krásnou větu:

    „Drželi jste se provázku jako Ester svojí víry. Za projevenou odvahu získáváte královskou pečeť do deníčku.“ A takto byla stezka odvahy nádherně zakončena a děti na sebe mohly být náramně hrdé.

Tak tentokrát to byl čtvrtek, den šestý.

30.7. pátek

V den předposlední jsme společně s paní profesorkou barvili papírové kostýmy na večerní oslavu toho, že příběh královny dobře dopadl.
    Večer jsme také pekli – tentokráte placičky latkes. Vedoucí a hlavně sporťáci dopočítávali poslední body pro vyhlášení celkových výsledků včetně umístění jednotlivých družinek ve VTH za celý tábor.

    Při večerním tanci vedoucích a vyhlašování výsledků se ze strany diváků, dětí, ozval upřímný radostný aplaus.

    A tak jsme vyhlášením výsledků, diplomy a společným tancem krásně zakončili letošní pobyt v Bělči nad Orlicí a budeme se těšit – zase příští rok.

A to byl pátek, den poslední před odjezdem a návratem domů (v sobotu ráno).